I když první červnové dny nebyly zrovna nejteplejší, rozhodně to nijak nezkazilo naše nadšení, když jsme se vydali na soukromou párty zosnovanou Fandovými kamarády v Černicích. Měli jsme sice možnost v areálu poblíž vody přespat ve stanu, ale vzhledem k počasí a nachlazení, které jsem si přinesl od svých klientů a zdárně roznesl nákazu ve zkušebně, jsme dali přednost teplu domova. Hned vedle jeviště se otáčel čuník, pivo teklo proudem – co víc si přát. Zkrátka další povedená akce plná lidí, kteří pařili až do konce.
Největší pobavení však teprve mělo přijít. Hlavně v pokročilých hodinách, kdy už jsme měli sbalený aparát, prase z rožně zmizelo a kolem ohně, jenž byl široko daleko jediným zdrojem tepla, byla jen kapela, technici a pár posledních účastníků akce. Třímaje v ruce uříznutou větev jsem si nejprve začal opékat chleba, který jsem potřel značnou vrstvu sosu. Nakonec došlo i na opékání odřezaných kůží, které se válely v lorně. „Zdeňka pustit k ohni s klackem – to je fakt paráda,“ smál se Piko, který střídmě opékal několik zbylých kousků. Mými kulinářskými pokusy (chtěl jsem totiž opékat i prasečí kopyta) se už bavili všichni přítomní. „Zdendo, půjč mi tu větev taky,“ žadonil Dan, který oškrabával z kostí zbytky masa. Polosyrové maso však náš kapelník nepropekl zrovna nejlépe, takže cestou zpátky, i když toho spořádal o dost méně než já, se o něj pokoušely žaludeční potíže.
Kolem ohně už to vypadalo jako v době kamenné a jediné, co jsem tepelně neupravoval, byly nakládané okurky. Zkrátka prdel se vším všudy. Jen škoda, že jsme v tu chvíli neměli po ruce nějaký foťák. Ukradený (resp. Nenažraný) vjecy v roli lovců mamutů ohlodávající kosti by se na našem webu skutečně vyjímaly. Díky všem, kteří tuhle akci připravili. Hrálo se nám fakt skvěle a pobavit se takhle ještě po akci – to už tady dlouho nebylo.