Tahle akce se nám naskytla úplnou náhodou. Původně jsme totiž měli hrát v Klatovech, jenže desáté výročí Extra Band revivalu nám trochu zamíchalo fermanem, takže nám v něm vznikl volný víkend. Ten jsme nakonec využili ke společnému hraní s triem Aleše Brichty v sušické Zlaté Otavě. Na Letiště (jak se tamnímu podniku říká) jsme se snažili přijet co nejdřív, aby se před začátkem stačil udělat Alešův zvuk. Všichni jsme na place kolem půl sedmý, kromě Franty. Ten volá Danovi a cosi domlouvá ohledně odjezdu z Klatov. „Franta je v Klatovech nebo v Horažďovicích?“ ptají se kluci od zvuku. „Já nevim,“ říká Dan a vypíná telefon. „Ty vole, kapelník… a ví úplný hovno,“ směje se náš technik Pája. Za několik minut je na místě i Fanda. Mezitím jsme stačili postavit aparát a můžeme jít zvučit. Krátce po osmé hodině přijíždí Aleš Brichta trio a začínáme domlouvat organizaci večera. Ta se trochu zkomplikovala, protože původně měl Aleš začínat a my měli akci dohrávat.
Nakonec je rozhodnuto tak, že kolem půl desáté začínáme, na jedenáctou necháváme kolegům z Prahy jeviště a nakonec akci ještě dohráváme. Celá kytarová sekce si ten večer navíc užívá nových hraček, které si během uplynulého týdne pořídili. Pikovi se v rohu leskla úplně nová reprobedna Engl, Dan měl v aparátu nové lampy a já si zase vyšťavil zvuk novým basovým kompresorem EBS.
Naše druhá polovina vystoupení je na první pohled svižnější než ta první, hlavně kvůli tomu, že v sále přibylo dost lidí. Mezi pařícími vidíme i kytaristu Mimiho a klávesáka Zdeňka Vlče, kteří ten večer Aleše Brichtu doprovázeli. Právě Mimi se trochu podepsal na Danovi, protože v něm našel nejen spřízněnou duši, co se týká Gibsonů Les Paulů a aparátů Marshall, ale i sekundanta u baru. Dan se snažil marně oponovat, že už má kořalek za večer dost. „Hovno. Žádný mrdání. Chlastat se bude,“ rozhodl Mimi a táhl Dana opět k baru, kde do něj nalil tolik rumu, co v Božkově nevyrobí ani za rok.
I když nás během večera postihlo několik technických problémů (třeba nefunkční repro v odposlechu), náležitě jsme si to užili. Nakonec si ještě jednou rýpnu do Dana. Nevím, jak ve finále dopadla jeho rumová opička. Faktem ale je, že když jsem mu v neděli volal kolem půl páté odpoledne, zda budeme mít v pondělí zkoušku, nebral mi telefon.