I když už je po silvestru a rok 2008 je nenávratně pryč, přece jen je nutné do toho starého období ještě něco připsat. Alespoň mi na poslední akci bylo mírně vyčteno, že rubriku Po stopách UV zanedbávám. Tak tedy: Usedám k počítači, pouštím si Törr z gramofonové desky (cédéčkem si dnes nebudu mrvit sluchovody a fucking mp3 mi do baráku nesmí) a začínám psát. Od poslední popisované akce uběhla poměrně dlouhá doba a především jsme odehráli spoustu zábav, přesto se zmíním až o jedné prosincové, která byla dost úsměvná.
Dlažov. Už po příjezdu nás pořadatel Roman Raišl upozorňoval, že návštěvnost nebude asi zrovna valná. Tak trochu měl pravdu, ale i tak jsme se skvěle bavili a sál s námi. Během vystoupení přišel k nám na pódiu sám pořadatel, přičemž Dan mu půjčil svou druhou kytaru. Bylo na něm vidět, že není zrovna ve své kůži, když je jeho drahocený nástroj v zápřahu a nemá ho přitom na sobě. Produkce poměrně rychle odsejpala, nicméně během ní došlo k něčemu, co není v naší partě tolik neobvyklé. Dan při couvání na jevišti zakopl o koberec, který se mu nahrnul pod nohama a parádně si ustlal vedle bicích. Hned jsme si vzpomněli na Pikovu šau, když se při jedné akci v klatovské Střelnici nechtěně vrhl mezi diváky.
Dohráváme poslední sérii a po přídavku začínáme balit. Já u baru vyřizuji večeři pro kapelu a techniky. „Mám tady guláš, kolik toho budete chtít?“ ptal se Roman. Jdu zjistit počet strávníků, ovšem zcela zbytečně. Po návratu k baru mi Roman oznámil, že nám guláš nemůže ohřát, protože zkejsl. Roman se sice tváří, jako by zkejsnul víc než zmíněný guláš, ale nás tahle věc rozesmála natolik, že nás vlastně ani nemrzelo jet domů bez večeře. Neber to Romane jako výsměch, ale nás to ve finále fakt pobavilo.
Do vánočních svátků stíháme odehrát ještě maturák a už je tady silvestr. Tradičně na Střelnici a ve víru soutěží. Už před osmou přichází početné party lidí, načež jeden z nás prohlásil: „Do prdele, proč všichni lidi musí mít nějakýho kořena?“ To nás samozřejmě dost pobavilo, i když je pravda, že dotyčný nepovažuje chlapy poblíž hezkých holek za lidi. Ještě před půlnocí vyhlašujeme soutěž v pití piva brčkem a kolem půl dvanácté se odebíráme s většinou lidí na klatovské náměstí omrknout ohňostroj. Vracíme se před jednou a dohráváme celý set s krátkými pauzami. Mezitím ještě vyhlašujeme další soutěž, tentokrát obdobu pořadu Caruso show. Většina soutěžících jsou děvčata, takže se nám na pódiu líbí čím dál víc. Nicméně ladné křivky na diváky coby porotu příliš nepůsobili, takže výhru v podobě doživotní volné vstupenky na Ukradený vjecy dostal blonďák Pepa.
Je pravda, že odpočinková půlnoční pauza udělala své, takže plni energie jsme si nevšimli, že už dávno odbyla třetí hodina ráno. Dohráváme sérii, už v roce 2009, a pomalu (opravdu pomalu) se dáváme do uklízení aparátu. To má za následek příjezd domů v sedm ráno.