Už delší čas jsme plánovali výlet do největších hudebnin v Evropě Thomann které se nachází u našich sousedů v Německu, uprostřed nádherného přírodního parku Steigerwald, v okrese Bamberg, ovšem netušili jsme že se do těchto lesů podíváme hodně zblízka. Ale popořádku.
Když nám z fermanu vypadla akce v Kanicích z důvodu malování zdejšího kulturáku, nebylo moc o čem přemýšlet a hned jsme naplánovali cestu do německých velkohudebnin. Účastníci zájezdu byla kytarová sekce Dan, Klika, Piko, zvukař Chaos, osvětlovač a momentálně i řidič služebního Roomsteru Kabát. V týdnu nám potom zavolal ještě bývalý člen chaos týmu Jirka Křepel že by jel taky, a když jsme mu oznámili, že jsme plní, prohlásil: „Nevadí pojedu svým pažoutem!“ A tak jsme vyrazili! O půl sedmé nabral Kabát, Dana s Klikou v Klatovech a v sedm jsme měli sraz na pumpě v Uhlišti. Kde Piko s Chaosem ještě doplnili zásobu piv. Po příchodu do auta se ptá Piko Dana: „Kolik máš plechovek?“ „Čtyri.“ „Ty vole já koupil dvě!“ A tak se vrací zpátky na pumpu, kde rozespalá pumpařka kroutí hlavou. 
„Kdo pojede první?“ Ptá se Kabát. „Já to tam znám.“ Hlásí Jirka a tak je rozhodnuto. Pro sichr jsme si vzali dvě navigace, kdyby nějaká zahaprovala, takže se několikrát stalo, že jedna ukazovala vpravo, druhá vlevo a Jirka jedoucí před námi, jel rovně. Cesta ubíhala celkem v pohodě až Jirka staví na první zastávce na kafe. 
Klika s Kabátem vytahují řízky a kafe z termosky je taky ještě horké. Jedeme dál v tu ránu Dan velí: „Pusťte tam něco pořádnýho ať je prdel“ a přitom si s Chaosem otevírá první pivo. Vyhrálo cd Brichta 50, kde jeho písně zpívají různý interpreti. Vždy probíhal kvíz z hádankou, který že to interpret zpívá tuhle píseň. Jsou to celkem zdařilé úpravy, ovšem musíme říci, že nejvíce jsme se nasmáli, když z repráků začal řvát Ota Hereš se svým Alkeholem, Alešův velký hit, Barák na vodstřel. Jeho vychlastanej hlas a jedinečné frázování způsobilo, že jsme se kutáleli smíchy a píseň vraceli až k druhé zastávce u nějaké pumpy. „To je ideální křoví!“ Hlásí 
Chaos a jdou s Danem vypustit svoje druhé pivo. Přidá se k nim i Klika s Pikem, který varuje: „Bacha, tady by mohlo bejt i nějaký německý hovno.“ „Ty vole!“ Zařve klika. „Fakt že ho mam na botě!“ Nevábný kus exkrementu byl vidět i z boku boty a vypadalo to minimálně na tříkiláč. „Co stim mam dělat?“ Ptá se zhnuseně Klika. „Zuj ty boty a hoď je támhle do pole“ odpovídá chaos. Piko Dan a Jirka jdou radši na pumpu na kafe, než to klika vyřeší. Evropská cena, ale kafe nic moc. „Jak si to vyřešil?“ Ptáme se po příchodu. „Mám v batohu naštěstí voňavý ubrousky.“ Před odjezdem se ještě Jirka ptá jestli někdo nejede sním, když všichni vyhrkneme, že Klika, tak prohlašuje že jede radši zase sám a tak vyjíždíme. Zdá se že Klika uklidil svou obuv dobře, ovšem po dvaceti kilometrech je najednou něco cítit. „Klika ty jsi hejbnul s nohou!“ Začne řvát Kabát, „ale ne jenom venku hnojej“ odpovídá Klika. 
Nicméně jakmile se až do konce našeho výletu někde objeví něco zapáchajícího je to hned na Kliku. Cesta pěkně ubíhá a u Norimberku Dan hlásí: „Hele přistává erbas!“ „Houby to je nějakej větroň“ opravuje ho Piko a hned nastává dlouhá diskuse jaký že to mohlo u Norimberku přistávat letadlo. Uprostřed krásné přírody sjíždíme do Trependorfu, malé vesničky, která celá žije jen hudbou. Uprostřed je parkoviště o kterém Dan prohlašuje, že tady určitě parkuje celá vesnice. Ale je to parkoviště u obchodu. Vcházíme dovnitř a začínáme si připadat jako na Huvelu (pražský hudební veletrh) v jeho největší slávě. Všude spousta lidí a prodavačů. Než se stačíme rozkoukat Dan už je u pultu a cosi objednává. „Za chvíli mi přivezou Gibsona!“ Culí se Dan. V těchto hudebninách to totiž funguje tak, že uprostřed vesnice je velký několikapatrový obchod a pod lesem nad vesnicí obrovské sklady a když si chcete něco vyzkoušet nebo koupit, přivezou vám onu věc ze skladů. Když se to dozvídá Piko vytahuje několik papírů, kde má vytištěné sedmistrunky a hlásí: „Bite, hýr testing gitáár oukééj?“ A poté podává prodavači několik papírů. Načež místní prodavač cosi drmolí a Kabát s Jirkou překládají, že prý kytary přivezou za třicet minut. Každopádně musíme klukům poděkovat, že občas něco přeložili, protože mi ostatní, dříve narození, jsme měli ve školách pouze ruštinu, takže umíme německy jen dasvidáňa. „Hele sem zapadnem, maj tu engly i ketnery to je bomba!“ Pomlaskává si Dan a hned okupujeme jednu ze tří zkušeben, Dan zkouší Gibson Studio a Gibson Thomann, Piko po chvíli čekání, kterou si zkracuje testováním levnější Ibanezy, hořekuje: „Kde sou ksakru s těma kytrama?“ Později se dozvídá, že u Thomanna se snaží přinést zákazníkovi kytaru vždy naladěnou, seřízenou a vyleštěnou. Ovšem Píko si vybral kytary s jeho oblíbeným tremolem Floyd Rose a tak ladění těchto nástrojů není nic jednoduchého i pro zkušené prodavače. Za chvíli přichází prodavač a přináší první dvě. 
Klika prohlíží Thunderbirda, bohužel rackovou ladičku, pro kterou si Klika přijel mu místní prodavač rozmluvil, že se moc nehodí na Basu. Tak kupuje alespoň zvukovou kartu pro kamaráda. Dan mezi tím kupuje snímač do svého Gibsona, Kabát s Chaosem kupují žárovky a všude okolo pobíhá Jirka. Dan se osmělí a jde za prodavačem, že si chce vyzkoušet Gibson Custom za 70 tisíc korun. Když mu ho přináší do zkušebny, Kabát překládá: „Musíš ho vrátit přímo jemu jo?“ „Doprdele to je zvuk!“ Lebedí si Dan a přidává aparát o několik nervů. Píkovi přináší poslední sedmistrunu tentokrát Ibanez-UV777P Steve Vai, na kterou už prodavač rezignoval a struny byly povolené tak, že se skoro válely po zemi. „Ta smrdí jako kdyby po ní běhali rok krysy!“ Mračí se Piko. Nevíme čím to bylo, ale tahle kytara asi byla dlouho zabalená, takže nějak zatuchla. „Kdybych si chtěl koupit kytaru za 60 tisíc tak musí hrát, musí se mi líbit a musí vonět!“ Pokračuje Piko. Kabát strká nos ke kytaře: „Cejtim prasečák!“ Samozřejmě to zase odnesl Klika, a uzavřeli jsme to tím, že je to jeho bota. 
Tak den nějak uběhl a Chaos škemrá: „Mam hlad jak sviňa.“ Vyjdeme a hned před obchodem je menší picérie kde nás obsloužil místní číšník, který mumlá: „Troochu rozumět césky ja být taaky slovan, jseem ze srbsko.“ Ale jak jsme zblblý stejně na něho něco neustále hlásíme německoanglicky: „Bite sory ajne bír oukééj?“ A podobný nesmysli. Klika se ptá: „Hele jak se řekne: Rád bych ochutnal místní domácí pivo.“ No přece: „Jů košten ajne houm bír.“ Hlásí Chaos. 
Překvapily nás ceny podobající se cenám v Klatovech. Po občerstvení startujeme auto. „Odkud jsme přijeli?“ Ptá se Kabát. „Počkej zapnu navigace a vyndám mapy.“ Mumlá navigátor Piko. Navigace jsou trochu zmatený, tak dvakrát obkroužíme Trependorf. „Hele už se chytly a ukazují stejně“ konstatuje Kabát a tak vyrážíme jasným směrem. „Ty vole, ta cesta končí!“ Diví se Kabát. „No jo, ale navigace ukazují, že jedem dobře.“ všichni přikyvují. 
„Jeď navigace nejsou blbí né!“ Hecuje Chaos. „Jasně támhle vidím silnici, je to jen kousek po tom poli.“ Upřesňuje Piko. Tak jedem. Jenže sinice nikde a z polí jsme se dostali do lesů. Když projíždíme padesátou díru a dvacáté bláto Píko hlásí: „Toman píše na stránkách že je tady malebná příroda, tak aspoň vidíme že nekecá.“ Dan se ukázal jako největší strašpytel. Neustále varoval: „Ty vole nejezdi tám!“ „Tam už skončíme!“ „Slyšels to? Upadlo nám kolo!“ „Němcí jsou na soukromý pozemky hrozně náhlý! Normálně vytáhnou brokovnici a začnou na nás pálit!“ Najednou Kabát zastaví ze strachu před obrovským blátem, musíme si to vyfotit, protože to by nám nikdo nevěřil. „Hlavně vyfoť ty posraný navigace!“ Trousí Kabát. „Nesmíš v tom blátě zastavit jinak se nerozjedeme, musíš ho přeskočit!“ Radí Piko znalý lesních cest. Vše dobře dopadlo, přijíždíme na silnici, ještě Dan prohodí cosi o obrovské pokutě za znečištění komunikace a můžeme vyrazit směr Klatovy. První zastávka je na jakémsi odpočívadle. „Hele to jsou ty týpkové co si kupovali toho fendra.“ Sípe Klika a ukazuje na partičku pokuřujících padesátníků. „Vy jste ten co kupoval toho preclíka(české označení Basy Fender Precission), že jo.“ Osmělil se Klika. Tak jsme se s nimi dali trochu do řeči a zhodnotili Thomanna. V autě otevíráme poslední piva, z rádia řve Dymytry, (jejichž strážnou věž jsme si zpívali ještě druhý den), pak přijíždíme do Furh im Waldu a kupujeme další plechovkáče. „Ty vole ale jaký, když tu mají tolik piv a v tich jejich se nevyznáme.“ Je zmaten Dan. „Hlavně nekoupit to pšeničný!“ Varuje pivař klika. Vyjdeme z krámu otevíráme plechovky: „Ty vole to je sračka plive Piko.“ „Já ho mam dobrý“ pomlaskává si Klika. „Tady to vylejem a tu druhou plechovku vyměníme,“ rozhoduje Dan a u pokladny hlásí: „Aine bite čenž? Hír bír hnus!“ Prodavačka se směje a s klidem plechovky vyměňuje. Přejíždíme hranice a přemýšlíme co z načatým večerem. „Píko pojed s námi do Klatov!“ Oznamuje blbej nápad Klika. „A jak se asi dostanu domů?“ Klepe na čelo Piko. Dalších pět kilometrů je ticho. „Každej ti přidáme na taxík, bude levnej, mam tam známího.“ Pokračuje Klika. Po zjištění ceny je rozhodnuto. V klatovech v naší oblíbené Střelnici, kde jsme si konečně pochutnali na pořádném (nefiltrovaném) Prazdroji, se k nám přidává ještě náš technik Pája, naše věrná fanynka Mišel a večer se uzavírá prohlížením katalogů a vyprávěním různých zážitků až do nočních hodin. Zkrátka velmi vydařená akce. Už teď přemýšlíme kdy něco podobného zopakovat, nejblíže se rýsuje hudební výstava Frankfurt Musikmesse, který bývá někdy z jara. Uvidíme jestli se to podaří.
